Historie obce Domanín
První písemná zpráva o existenci obce pochází z r. 1367. Jsou zmiňovány dvůr a obec téhož jména v majetku rytíře Franka ze Zelině, později Jana Podkovičky z Domanína a ze Lhoty, dalšími vlastníky byli rytíř Petr z Miletína a třeboňský klášter (kronika obce uvádí, že Domanín náležel od r. 1307 klášteru mnichů augustiniánů), po zrušení kláštera císařem Josefem II. připadl Domanín vlastníku třeboňského panství Janu Nepomuku ze Švarcenberka.
Ve 14. a 15. století se krajina kolem Domanína výrazně mění zakládáním nových rybníků, vysoušením zamokřeného území je získávána půda vhodná k polnímu hospodaření. V kronice nacházíme zápis, že za husitských válek byla vesnice několikrát vypálena. Také v průběhu třicetileté války ji údajně stihl podobný osud, kdy „většina lidu byla povražděna a hladem umořena”.Roku 1866 postihla Třeboň a okolí cholera, kterou sem zavleklo pruské vojsko. Protože Domanínu připadla povinnost vojáky pohostit, zřejmě se místní lidé touto chorobou nakazili.
V kronice nacházíme zápis o tom, že obec postavila (rok dokončení stavby chybí) novou kapli a od třeboňského kláštera obdržela pro ni darem obraz. Na jedné straně tabulového obrazu české malířské školy ze 14. století bylo „Kladení Krista Pána do hrobu” a na straně druhé „Tři svatí otcové”. Protože časem hrozilo nebezpečí zřícení klenby kaple, navíc bylo známo, že obraz má značnou cenu a v kapli mu hrozí zcizení, rozhodl obecní výbor odevzdat jej do majetku čsl. státní obrazárny. Došlo k tomu v r. 1921 v Praze, kam vzácné dílo odvezl tehdejší starosta Jakub Martínek v doprovodu profesora Josefa Pospíšila a rolníka Fr. Maška. Současně získal od Ministerstva školství a národní osvěty příslib postavení nové kaple, do níž bude pořízena kopie odevzdaného obrazu - vše nákladem ministerstva.
Kaple byla postavena v r. 1924, částku více než 100 000 Kč uhradilo ministerstvo. Stavbu provedla firma Smrž z Třeboně. Pamětní list o této stavbě, sepsaný kronikářem Františkem Trnkou a podepsaný několika místními rodinami - Štíchů, Macků, Čupitů, Cepáků a dalšími - byl uložen do zdiva v kapli na levé straně u vchodu za kropenkou.
Hřbitovní kostelík sv. Jiljí je prvně uváděn 1515. Původní kostelík byl gotický. V letech 1574-1576 byl rozšířen Janem Vlachem. Z té doby zbyly na vnějším zdivu zbytky sgrafit. Kostelík byl původně bez věže, která byla přistavěna v r.1776 v barokním stylu. Z vnitřní nástěnné výzdoby je nejvýznamnější freska z r.1588 od T. Tesla, zpodobňující dominátora Viléma z Rožmberka s jeho dvěma manželkami. V letech 1784-1876 byl používán jako hrobka pro Schwarzenberskou rodinu.
Novým místem pro pochovávání zesnulých členů šlechtického rodu se stala Schwarzenberská hrobka Božského vykupitele. Byla postavena v novogotickém slohu za pouhé 2,5 roku v letech 1875-1877 pod vedením autora Damitia Devoratzkého a nejen díky založení na mokrém podloží je technickým unikátem.